České národní listy
duben - červen 2025
Ročník XIV.
Hra na velké šachovnici a její pokračování
V roce 1997 vyšla v New Yorku publikace „Velká šachovnice“, jejímž autorem je Zbigniew Brzezinski. Tento americký politolog považuje Euroasii za dějiště rozhodující mocenské hry. Kdo ovládá tento „světový ostrov“, ten vládne světu. Je nutné, jak soudí, posunout vlastní dějiště hry co nejdále od Lisabonu na východ. Dojde-li k tomu, pak střed se bude postupně zapojovat do rozhodující sféry vlivu Západu, v níž dominují Spojené státy…
Velmi otevřeně hovoří Z. Brzezinski o tehdejší Evropě. „Ale nejzávažnější problém představuje fakt, že skutečně „evropská“ Evropa jako taková neexistuje… Je krutá pravda, že západní Evropa, a čím dál tím víc i Evropa střední, zůstávají převážně americkým protektorátem, kde spojenci připomínají vazaly a poddané z dávných dob. Tento stav není dobrý ani pro Spojené státy, ani pro evropské národy.“ (c.d., str.65)
Rovněž tak autor „Velké šachovnice“ se zmiňuje o Německu. „V intenzivní angažovanosti pro Evropu spatřuje Německo možnost své historické očisty, restauraci morální a politické důvěryhodnosti…Přes počáteční neochotu sjednocené Německo nakonec (z amerického podnětu) formálně uznalo hranici na Odře a Nise a tento krok odstranil nejvýznamnější výhrady Polska, jež bránila rozvoji užších vztahů s Německem… Přes Polsko mohl německý vliv rychle postupovat na sever – Po Pobaltí – a na východ – na Ukrajinu a do Běloruska…
Skutečnost, že střední Evropa přijala vůdčí roli Německa – což nebylo zejména u menších středoevropských zemí tak jednoduché -, dosti usnadnila na první pohled zřejmá německá snaha , aby se klíčové evropské instituce posunovaly i směrem na východ.“ (c.d., str. 67-76 ) „Tento úkol od Spojených států vyžaduje, aby se jasně angažovaly v konečném přijetí Evropy jako globálního partnera Ameriky.“ (c.d., str. 77)
Francie ani Německo nejsou dostatečně silné, aby vybudovaly Evropu samy bez cizí pomoci a aby s Ruskem vyřešily otázku jejího sporného geografického rozsahu. Tento úkol od Spojených států vyžaduje , aby se energicky, cíleně a rozhodně do vymezování ˇevropské geografie´ zapojily, v první řadě s Německem, a aby se zapojily i do jednání o definitivním postavení pobaltských republika a Ukrajiny v evropském systému, což je, obzvláště pro Rusko, velmi citlivá problematika.“ (c.d., str. 77-92)
„Hlavní cíl Spojených států v Evropě lze tedy shrnout zcela prostě: pomocí skutečného transatlantického partnerství upevnit americké předmostí euroasijského kontinentu, aby se rozšiřující Evropa mohla stát reálným odrazovým můstkem pro pronikání mezinárodního řádu – založeného na demokracii a spolupráci – do Eurasie.“ (c.d., str. 92) Úkol pro nejbližší budoucnost zní následovně: Je třeba zajistit, aby žádný jednotlivý stát či koalice států nezískaly moc k vytlačení Ameriky z Eurasie nebo k významnému oslabení americké role hlavního globálního rozhodčího.“ (c.d., str. 200)
„Takto decentralizované Rusko by na druhé straně nemělo mít sklon podléhat imperiální mobilizaci. Volný svazek – složený z evropského Ruska, sibiřské republiky a republiky Dálného východu - … Každá z jeho tří složek by měla být schopna povzbudit svůj vlastní tvůrčí potenciál, jejž po staletí dusil byrokratický moloch Moskvy.“ (c.d., str. 204)
Do hry na šachovnici však vstupují i další nové a rodící se velmoci a mocnosti. V této situaci stabilita Euroasie nemůže být zajištěna jednou světovou velmocí, její dominancí ve světě, nýbrž jedině spolupráci všech mocností při řešení palčivých problémů současnosti, zejména při odstranění hladu, chudoby, nerovnoprávného postavení Afriky a řady arabských států. Předpokladem míru je jak bezpečnost, založená na normách mezinárodního práva, na funkčnosti Rady bezpečnosti OSN, tak na spravedlnosti, zejména sociální spravedlnosti, na lidských právech, včetně práva na důstojný život všech lidí.
O nastolení unipolární organizace světa usilovaly Spojené státy. Aby si zajistily nadvládu nad světem, jak uvedl Z. Brzezinsku ve své uvedené geopolitické vizi, musely vítězně projít celou Eurasií. Došlo však ke střetu na Ukrajině, který dosud trvá. Rusko se postavilo za své vlastní zájmy a spojily je s ideou vytvoření multipolární organizace světa. Tuto vizi sdílelo s Čínou a řadou regionálních mocností. V důsledku uvedeného vývoje se začal formovat BRICS a následně BRICS+.
Uvedený rozporný proces intenzivně probíhal ještě v době, kdy byl prezidentem USA J. Biden. Na Ukrajině pokračoval konflikt, v jehož pozadí stály USA a EU. Ukrajina mohla čelit ruskému vojenskému tlaku, jen díky jejich všestranné pomoci. Po nástupu Donalda Trumpa do funkce prezidenta Spojených států se situace začala postupně měnit. D. Trump opouští americké sny o nadvládě nad světem. Prosazuje, jak se zdá, politiku jednání. Přesto však americké zbraně proudí na Ukrajinu, pravděpodobně v menším rozsahu. Část vojenské pomoci Američané Ukrajině dále poskytují.
Je pravděpodobné, že nejen USA, ale i EU, pod tlakem ekonomické reality, budou svou pomoc snižovat.
Rusko zřejmě se poučilo z vývoje posledních zhruba deseti let, kdy občas a opakovaně jej „západní partneři tahali za nos“, např. Minsk 1, Minsk 2. Jeho cíle, které si vytýčilo v průběhu konfliktu, zejména denacizace, demilitarizace Ukrajiny, vzít pod ochranná křídla ruské obyvatelstvo které žije na východní Ukrajině, a vtělit do RF území, kde etničtí Rusové jsou. Je pravděpodobné, že se bude snažit, v závislosti na výsledku probíhajícího konfliktu, přivtělit i Charkov a Oděsa.
Cíle Ruska na Ukrajině budou zřejmě předmětem jednání mezi Ruskem a USA. Vše je otevřené kromě Krymu a čtyř oblastí, které již součástí Ruska jsou.
Žijeme v přechodné době mezi unipolárním a multipolárním světem. Je zřejmé, že světová multipolarita se časem plně prosadí. Nelze však vyloučit ani nějakou recidivu. USA zůstane v triu, tvořené Ruskem a Čínou, jež jsou součástí BRICS+. Svět se zničující válce vyhne, pokud současná i budoucí jednání mezi uvedeným triem povedou k dohodě. EU zřejmě nebude partnerem uvedených velmocí. Evropská unie prochází procesem destabilizace vnitřní i vnější. Pokud její současní politici si včas neuvědomí, v jakém světě žijeme a kam svět směřuje, může dojít i k zániku Evropské unie. Velmi litujeme, že uvedené skutečnosti neberou naše vládnoucí elity na vědomí a zatím zastávají válkychtivé pozice a ve vnitřních záležitostech postupují i proti většině svých občanů jak v sociální oblasti, tak i pokud jde o svobodu projevu, sdílení a šíření informací. V nejlepším případě žijeme v tzv. demokracii omezené, jíž zřejmě mají elitáři v úmyslu dále zužovat. Čekají nás letos v září parlamentní volby, v nichž pravděpodobně zvítězí a ustaví vládu současná opozice, která bude mít blíž k trendům, které se v současné době ve světě prosazují. Budoucí možný předseda vlády, Andrej Babiš, o sobě prohlásil, že je chcimírem a trumpistou. Jistě si je vědom toho, že do Strakovky mu pomůže jeden či dva opoziční subjekty, který či které jeho politiku mohou ovlivňovat. Dědictví po zadlužené fialovské vládě bude pro nás všechny obrovskou zátěží. Ale i tak to bude výhra.
Světové trendy bychom měli vnímat, ale ne jim podléhat. ČR by se měla stát jedním ze svrchovaných subjektů nového světového společenství, Naši ústavní činitelé, jak očekáváme, budou respektovat, ústavní princip, že lid je jediným zdrojem státní moci, který může rozhodovat zásadní společenské otázky i přímo v referendu.
Varianty, které uvádím jsou víceméně optimální. Čas nejen ukáže nakolik jsou reálné, ale také určí i jejich korekci. Z hlediska uvedeného doporučuji vnímat celý text. Připravil Dr. O. Tuleškov
Petr Holub, Seznam Zprávy
„Vládním stranám není pomoci za žádných okolností,“ míní politolog Lukáš Jelínek. Pokud se cosi převratného neodehraje, předání moci po volbách Andreji Babišovi proběhne hladce - to je vysoce pravděpodobné už půl roku předem. Otázka zní, která z malých stran mu doručí klíče od Strakovy akademie.
Na tom, že hnutí ANO je hlavním favoritem voleb do Sněmovny, se shodnou průzkumy všech agentur. Pokud by se volilo dnes, nejspíš by získalo okolo 35 procent hlasů a druhá v pořadí, koalice Spolu by nepřekročila 20 procent. A není důvod, proč by se něco mělo měnit do přelomu září a října, kdy by měly volby proběhnout.
Za nehybnost politické scény může barikáda, která ji dělí na dvě poloviny a kterou voliči jen těžko překračují.
Až do roku 2013 tato hráz rozdělovala liberálně-pravicové strany v čele s nejsilnější ODS a levicový tandem ČSSD s komunisty. Od roku 2017 se liberální pravice potýká s ANO Andreje Babiše a SPD Tomia Okamury, jejichž politika hájí takzvaný „obyčejný lid“ proti „tradičním stranám“, a která tak v podstatě naplňuje definici populismu.
„Rozdělení voličů zhruba půl na půl se udržuje dlouhodobě. Kdo říká něco jiného, ten šíří interpretační chiméry,“ potvrzuje ředitel průzkumné agentury Median Přemysl Čech. Posun v preferencích proto podle něj zobrazuje jenom to, jak silná je právě motivace příznivců konkurenčních bloků.
Andrej Babiš. Nestane-li se něco zásadního, vysoce pravděpodobný vítěz letošních voleb.
Jinými slovy, pokud má dnes ANO preference zhruba 35 procent a pro SPD průzkumy věští okolo osmi procent, pak budou mít – pokud nepřijde nepředvídatelná klíčová zlomová událost – podobný výsledek i počátkem října. Protože všichni jejich soupeři z vládní koalice dnes dají společně s Piráty dohromady jen 35 procent, v říjnu to s vysokou mírou jistoty nebude lepší.
A o tom, kdo bude v Česku vládnout, rozhodnou současní opoziční lídři Babiš s Okamurou.
Tím se zopakuje vývoj z roku 2021, pouze s tím rozdílem, že preferencemi a později i volebním výsledkem ve výši 40 až 45 procent se tehdy mohly pyšnit liberální koalice Spolu a PirSTAN.
„Varianta Babiš s nějakým partnerem je dnes vysoce pravděpodobná, možnost vítězství bývalé pětikoalice je vyloučena,“ předpovídá ředitel Čech. Připouští však, že jistá možnost pro liberály ještě existuje.
Příkladem mohou být patnáct let staré události. Zavzpomínejme. „A kdyby tam bylo jen pár hlasů pro zdravý rozum, tak se v tom parlamentu dá konečně něco udělat, zastavit zadlužování a kradení,“ prohlásil Radek John v Českém rozhlase pár týdnů před sněmovními volbami z konce května roku 2010. Známý novinář byl tehdy předsedou populistické strany Věci veřejné, která s protikorupční rétorikou mířila do Parlamentu.
Ještě pár měsíců předtím měla dle průzkumů Medianu jen dvě procenta voličské podpory. Nakonec však s jedenácti procenty získala 24 poslaneckých křesel. To bylo dost na to, aby mohla rozhodnout, jestli se premiérem stane volební vítěz a lídr opoziční ČSSD Jiří Paroubek, anebo Petr Nečas z dosud vládnoucí a Věcmi veřejnými nesmiřitelně kritizované ODS.
Věci veřejné nakonec předaly klíče od sídla vlády ve Strakově akademii občanským demokratům a Radek John převzal Ministerstvo vnitra.
Možnost, že i tentokrát vznikne nová strana, která předá lídrům nynější tuzemské opozice vstupní karty od Strakovy akademie, není dle Přemysla Čecha jenom teorií…
K ještě radikálnějšímu závěru došel politolog Lukáš Jelínek: „Vládním stranám není pomoci za žádných okolností,“ míní. Připouští sice, že své původní voliče z roku 2021 dokážou mobilizovat na bezpečnostních a zahraničních tématech, na vítězství to však stačit nebude. „Aspoň nebude pád tak drtivý,“ připouští politolog.
Co chybou vskutku není...
Marek Řezanka
Poté, co Jana Maláčová veřejně deklarovala, že se Stačilo! se nijak spojovat ani spolupracovat s ním nechystá, vyrojily se hlasy, že je to politická chyba tohoto uskupení, která prý pomůže Fialovi zůstat u moci.
Pojďme si tuto hypotézu zkusit ověřit či aspoň ji zanalyzovat.
Co spojit?
V prvé řadě si vytyčme body, za nichž by spojení sociálních demokratů (SOCDEM) a Stačilo! dávalo smysl:
1) Voličské hlasy obou subjektů lze v podstatě sečíst. To značí, že zde existuje značný programový průnik, a to, co oba aktéry rozděluje, není zásadní povahy.
2) Ten, kdo do nového uskupení vstupuje, má co nabídnout, například výraznou osobnost, která přitahuje voliče, nebo speciální atraktivní programový bod.
3) V případě sloučení dvou subjektů nenastane pnutí, kdo bude figurovat na jakém místě kandidátní listiny a v jakém kraji.
Šlo by formulovat celou řadu dalších kritérií, ale považujme v tuto chvíli tato za hlavní.
Jak je tomu u sousedů?
Než přistoupíme k jednotlivým bodům, shrňme si politickou situaci v sousedním Německu. Tamější sociální demokracie, SPD, zaznamenala debakl. A možnosti, které má, jsou pro její budoucnost pouze špatné: Buď totiž půjde do velké koalice s Merzovou CDU/CSU, a zcela pohřbí poslední relikty své deklarované levicovosti, nebo jít do koalice odmítne, a vynutí si tak koalici CDU s AfD, pravděpodobně bez Merze. Nebo může po vzoru čseké opoziční smlouvy vládu CDU podporovat. Nic z toho ale trend jejího propadu ve volbách nejspíš nezpomalí, a už vůbec ho nezastaví.
Že by se za těchto okolností měla německá levice, die Linke, spojovat s krachující SPD, zní jako Sci-Fi. Jediné, o čem lze uvažovat, je návrat BSW k Linke s tím, že zde by ke kumulaci dostatečného množství voličských hlasů patrně došlo. Ovšem ani v tomto případě nelze die Linke a BSW považovat za názorově homogenní.
Rozdíly přímo nepřekonatelné
Pojďme zpět k politické scéně v České republice a bodům vymezujícím okolnosti, za nichž by spojení Stačilo! a SOCDEM mohlo být vnímáno jako prospěšné. Pro ně samé, a především pro občany:
Ad 1) Charakterizujme si současnou Sociální demokracii. Jde o stranu v úpadku, finančním, morálním, programovém i personálním. Stále je navíc rozštěpena na ideové frakce, které spolu soupeří.
Co je podstatné, že je tato strana striktně systémová, a Evropská unie i NATO jsou pro ni nedotknutelné. Jediné výraznější jméno, které v médiích ve spojitosti s ní rezonuje, je Jana Maláčová.
Kteří voliči představují ta 2-3 procenta jejích podporovatelů? Evidentně lidé hájící stávající systém, kteří jsou si však vědomi toho, že bez sociální politiky to nepůjde. Již jim ale nedochází, že sociální politika není slučitelná s podporou zbrojení a války.
Stačilo! je oproti tomu subjektem protisystémovým, který poukazuje na dysfunkci systému stávajícího a hledá k němu alternativu: V oblasti zahraniční politiky, v bytové politice, v oblasti energetiky, důchodů, zdravotnictví, školství, ale rovněž průmyslu a zemědělství. Stačilo! si plně uvědomuje, že aby mohlo cokoli prosadit, nemůže mít proti sobě aktivní centra cizích zájmů, viz například Aspen Institut Central Europe a média na ně napojená. SOCDEM toto propojení nevadí, navíc se na něm aktivně podílí.
Na příkladu Pirátů je možno názorně demonstrovat, jak dopadne ten, kdo volí pseudolevici. Nelze volat po dostupném bydlení, a současně být loajální k podezřelému v kauze Taxis a krýt systém, který nahrává spekulantům, a poškozuje nájemníky.
Ad 2) Stačilo! disponuje navzdory mainstreamové propagandě celou řadou osobností, a skutečně nejde toliko o Kateřinu Konečnou a Daniela Sterzika, třebaže tito dva zatím bez debat odvádějí veliký kus práce. Je si ale třeba uvědomit, že Stačilo! má podporu spolku Svatopluk se jmény jako Ilona Švihlíková, Jana Turoňová či Petr Drulák.
Rovněž je třeba zmínit Radima Valenčíka a jeho několikaletou snahu zapojit co nejvíce lidí do tvorby realistické funkční vize alternativy ke stávajícímu systému.
Tato základna je pro Stačilo! mnohem cennější než bývalá ČSSD, která se již takto vlastně ani nejmenuje. Nechala si vzít i svou značku jako odbory pražskou budovu. Koho může Sociální demokracie dodat jako klenot do kampaně? Paní Maláčovou? Pana Zaorálka? Dav zhrzených funkcionářů natěšených na koryta?
Ad 3) Je očividné, že lidé jako Maláčová či Zaorálek by si v případě spojení se Stačilo! přáli být jeho předními tvářemi. A tím by ho pravděpodobně u voličů pohřbili. Žádné sčítání procent by se nekonalo.
Komu ujel vlak...
Chápu frustraci politiků typu Maláčové či Paroubka. Ale jejich chvíle slávy již pominula. Dějiny jsou v pohybu přímo zběsilém, a zmíněným osobám již dávno pomyslný vlak ujel.
Vadí, nevadí…
Též si nelze nevšímat mainstreamových snah vylíčit Kateřinu Konečnou jako „krvelačnou stalinistku“ a Daniela Sterzika jako „loupeživého dezoláta“. Patrně řadě novinářů leží v žaludku, že na rozdíl od nich a od České televize, mnoho občanů pravidelně a s chutí podporuje aktivity Daniela Sterzika, protože je pro ně jeho tvorba důležitá a cenná. Škoda jen, že se ti samí novináři nepustí se stejnou horlivostí a podobným zápalem do role Víta Rakušana v kauze Dozimetr, Petra Hladíka v kauze Taxis či Petra Fialy v kauze Podnikatelské družstevní záložny, kdy pány Netuku a Růžičku drží stejně zarputile jako svého času Rakušan Mlejnka.
Být to David Rath či Stanislav Gross, už by byli mediálně dávno popraveni.
O radosti pana premiéra
A že má ve volbách šanci Petr Fiala? Ten Fiala, za nějž byli odpůrci stávajícího systému vyhodnoceni jako hrozba demokracie, aby nám pak sám pan premiér oznámil, o čem se alternativa již několik let baví, že se naprosto bezprecedentně mění světový řád? Ten Fiala, který proslul signály, Nutellou, českými platy na úrovni německých a nejnověji i zbraněmi na stole?
Podívejme se na rozkol v koalici Spolu. Na tenzi mezi ODS, TOP09 a KDU-ČSL. Na sešup preferencí Pirátů. Na fakt, že Fialova vláda dnes nestojí jen proti Rusku a Číně, ale rovněž USA, Slovensku a Maďarsku.
Zhodnoťme si mezinárodní situaci dnes, a jaká asi bude na podzim.
Ne, Fialu skutečně to, že sociální demokracie nerozklížila Stačilo! neposiluje. Naopak. Má zde jednoznačně ideově vymezeného soupeře s jasným programem a personální základnou, které nejenže nemohou konkurovat kruhy vládní, ale ani Babišovo ANO.
V množině stávajícího systému řešení neleží...
Lze konstatovat, že Stačilo! nahání svým politickým rivalům strach. A to se jeho kampaň teprve rozjede.
Osobně kvituji, že se neunáhluje a nemá start své propagace přepálený. To, co někomu může připadat vlažné či ustrašené a příliš opatrné, lze hodnotit jako pečlivě připravovanou půdu pro další postup. Siláckou rétorikou vynikal v minulosti například pan Babiš, a zdaleka ne vždy s ní slavil úspěch.
Není, kam spěchat. Události totiž běží samy o sobě více než rychle. Nejenže Stačilo! má na to v parlamentních volbách překročit pětiprocentní hranici, jeho potenciál je mnohem vyšší. Má program, má lidi, a co do nabídky na politické scéně nemá konkurenci. Pokud člověka skutečně trápí sociální problémy, měl by volit toho, kdo nabízí jejich realizovatelná řešení. A ta se v žádném případě nenalézají v množině stávajícího systému.
Lepševici, pragmatici, bolševici Česka
("Politicko národopisný pohled")
Jiří Jaroš Nickelli, ČSPB, z.s.
Sociolog by pravil - "ne ne, pane Porazil, to byste mne dorazil, to je sociologický pohled". Dobře, ale nejsem sociolog, jsem národopisec, a jako takový to vidím svým okem národopisce. Ostatně zde sociologie zaostává stejně jako národopis...čestné výjimky jako dr. Hampl, nebo doc. Valenčík, se nepočítají. Proto taky výzkumy voličů vypadají jak vypadají, vlastně to všecko řídí marketéři a politologové (moderní astrologové veřejného mínění a jejich hlásná trouba, veřejnoprávní televize, říkající si z neznámých důvodů "Česká".).
A tož pojďme k tomu zakopanému psu našeho národního bytí, anobrž pospolitosti, jež je rozvrácena jako za Braniborů v Čechách, pravil by zas historik...
Vidím tu, aniž bych musel věštit jako Libuše, tři velké skupiny společnosti, z nichž ta první neomezeně vládne a kašle na ty dvě druhé poddané skupiny, a to podle hesla "na podřízenej lid muší bejt přísnost". No jo, ale prý "Lid si to tak zvolil, lid si to přál!"
Přál si to onen lid jako celek? Přála si to množina voličů spolku SPOLU, a to zdaleka není celý lid. A kašlala na to množina nevoličů, co hlasovala nohama - nešla k volbám. Prý tak propadlo na milion hlasů - a to je vážné. Co to znamená. že v národě českém se našel milion lidí, kteří jsou tak frustrováni z nejlepšího možného vývoje pod světovým lídrem, že se vykašlalo na jakékoli volby. Přesvědčeni o tom, že ať budou volit, jak budou, nic se nezmění - a média je v tom utvrzovala. K velkému prospěchu vládnoucí skupiny Lepševiků, jak je nazval pan poslanec Foldyna.
Jak jako národopisec vidím Lepševiky?
Je to skupina národa, která se dostala k moci po kamarilním převratu roku 89, jež nebyl ani revolucí, ani sametem. Je to skupina všech, kdož jakýmkoli způsobem ssáli ze struků poraženého bolševického režimu. Podle pravidla: "Stát vydojíme až na kost. Po nás potopa". Začala doba Železných Kožených, Krejčířů. A lidu jako Dřevěných. U Železných Kožených Krejčířů bez ohledu na minulost, na své staré vazby k režimu, na své kolaborační tance s bývalým režimem. Měli k dispozici vše, co bylo třeba. Posty, informace, známosti, podporu zahraničních veličin, Sorosů všeho druhu. Samosebou i tam byly dva klany tesající se o větší podíl moci - směr občanského hnutí a směr občanské strany (nepíši demokratické). Jak za starého Říma - jedni havlovci, druzí klausovci.( Zelení a modří v římském cirku.) Lid Plebs zůstal stranou. Byl opět použit jako volič - fanoušek. Z těchto klanů se pak vykotily různé pastrany a pastraničky (Unie svobody, ODA, LSU, Dřevíčská výzva, Monarchisté, Věci veřejné, Zelení, Nezávislá erotická iniciativa(pionýři LBGT) Zemanovci, Volný blok, Suverenita, Důchodci za životní jistoty (pojídač potemníka, pionýr broukostravy) atd. do nekonečna). Ti všichni tak či onak podporovali "výdobytky převratu" a nakonec ideově splynuli s Lepševiky dneška. (Dnes se užívají též synonyma "kavárnici, sluníčkáři" apod.) Ovšem dnes jsou synonyma Lepševiků "Válečníci, Zbrojaři, Eurohujeři" apod. Oni jsou všichni svým způsobem zavěšeni na stávající režim, zejména neziskovkáři, a nedovedou si představit jeho zánik, zánik parazitního dotačního režimu a náhradu režimem produktivním. Posvátnou krávou je idea Havlismu. Na druhé straně jsou výrazně sociopatičtí - nezajímá je ani v nejmenším osud pracujících, důchodců matek samoživitelek a zdravotně postižených. Zde se Idea Havlismu proměnila v Ideu Humanitárního bombardování. (pokud do této skupiny nespadnou sami...pak se ozývá mocný ryk). Podle písně "Na churavé zuby máme plomby..na churavá města hodíme bomby."
Druhá skupina, kterou převrat vygeneroval proti své původní vůli, jsou Pragmatici, zvaní podle svého vrchního tribuna Babišovci. Tribun Babiš by se nijak nelišil od Kožených Lepševiků, kdyby neměl dvě odlišnosti. První je jeho vzácná upřímnost "vy jste mne stvořili, nic nezakrývám, vyrostl jsem jako nomenklatur a podnikal jsem jak jsem mohl". Druhá je jeho otevřenost k masám: "Čau lidi, něco jsem pro vás udělal a pokud mohu, udělám". I jeho Čapí hnízdo nebylo uzavřený zámek, ale slouží veřejnosti, školám a veřejnosti - přestože je Lepševici pravidelně idiotsky a marně napadají a nasazují Babišovi psí hlavu. On sám též inseruje svůj poslanecky plat na přilepšenou matkám živitelkám - kdo z Lepševiků takto soustavně koná?
Samosebou Babiš jako podnikatel lavíruje jak v Unii, tak v zemi koloniální metropole Germánsku - řekněte sami, který podnikatel z řad Lepševiků to nedělá?
A lid mu dává hlas - protože lid reaguje na konkrétní pomoc, i když ji Lepševici zlehčují jak se dá, a především jak se nedá. Babiš totiž například proti Lepševikům i důchodce pokládá za lidi a ne za národohospodářskou škodnou, nebo za zbytečné jedlíky, pro něž jsou vhodné - vymysleli to nedávno Zelení Germáni - hroby jako komposty...(ostatně toto už jsme tu jedno měli, v dobách I. protektorátu, byla na to organizace National sozialistische Volkswohlsfahrt). A tomu všemu se říká pragmatismus, kde se Babišovo ANO a jeho hlavní představitelé v mnohém shodují s množinou voličů. Pak se nedivme masovému a hlavně stabilnímu zájmu o ANO.
U voličů totiž nevítězí už léta ideologie, ale zájmy. Zájmový pragmatismus voličů je stálý - většina chce žít svůj život v alespoň základním zabezpečením životních potřeb, které jim parazité Lepševiků ve vlastní nenažranosti stále ukracují a zaštiťují to superblbostmi vydávanými za posvátnou krávu demokracie. Doslova za nutnost přežití demokracie. Tudíž musí vymýšlet neustálé nepřátele - nejlépe universálního vinníka všeho zla a nebezpečí - zločinné Rusko, zemi vlkodlaků a mongolskoruských hord, jehož cílem podle nočních můr Lepševiků je zničit a ovládnou nebohou Evropskou unii, ráj všech Lepševiků. A proto je nutno vyhnat ze země i ruskou operní divu, která v Rusku již léta nebydlí a zpívá na všech světových scénách. Voliči Pragmatici rovněž nechtějí posílat své děti válčit do světa za nikoli demokracii, ale za zájmy Lepševiků, tyjících pak své peníze na horách mrtvých vojínů.(A to ještě vydřené peníze rozkradou a zbraně poprodávají po světě...Už ani ta Amerika se na to nemohla dívat a pan president Trump začal vymetat komíny.) U Lepševiků totiž platí heslo "Čeho nabyl lupič pilný, vojín NATO ochraňuj!". Lepševici totiž jsou ve své chamtivosti nenapravitelní, a proto jim i projev do duše od vicepresidenta pana Vance způsobil nejen šok , ale i velký divok. Noví ředitelé Spojených států totiž začali dělat v chlévě bidenovsko-kamalovské hluboké bažiny heraklovské čištění. Takové čištění, jaké Amerika nepamatovala od dob Roosevelta a jeho New dealu. A toto čištění narušilo nejen smrdutou žumpu v U.S.A. ale zasáhlo i Evropu, přestože se Evropa stále nesmyslně tváří jako "Pevnost Evropa" (Festung Europa), Houby s octem, žádná pevnost nebude a celé zbrojení dopadne jako III. Reich).
A proto Lepševici Unie i naši místodržící chtějí zbrojit a válčit, válčit a zbrojit. A platit to mají Pragmatici a Bolševici. Což nebude platit ani náhodou, ani přinucením. Sem pod Pragmatiky spadají i strany nezařazené pod ochranné křídlo ANO - to jsou SPD, Trikolora, PRO, Svobodní a další skupiny jako Motoristé, které mají specificky pragmatický pohled na Krachistan zvaný Evropská unie a na jeho zemské škůdcovství vůči naší zemi a obecně národním státům Evropy. Může být, že ve vhodné konstelaci tyto všechny skupiny vytvoří jedno křídlo opozice vůči Lepševikům...(?)
Ještě k těm Bolševikům. I když staří Bolševici seslábli (i vlastními chybami) a dnes jsou Lepševiky pokládáni za historický skanzen, ve skutečnosti je to jinak. Vyrůstají tu mladé výhonky, které doposud nepromluvily do společenského dění, ale začínají se hlásit o slovo i další skupiny, které se spojily s původními Bolševiky do Stačilo.
je to mladé živé hnutí, které má dobrou šanci - konstruktivní šanci zapojit se do obnovy republiky po strašlivém řádění Lepševiků.
Lepševici se pochopitelně děsí nástupu Pragmatiků a Bolševiků a voliči musí být připraveni na vše z jejich strany - i na pokus o státní převrat (?) Ať už rukou soudní, mocenskou, nebo i nedej Bůh a Hmota, vojenskou. Řeči o "rumunské cestě" nás pochopitelně neuklidní. A tak je dobré vědět o existenci možných pastí, do kterých se naše společnost může dostat. Základem naší budoucí stability ovšem musí být mír v Evropě a my Chcimíři jej právě proto propagujeme. Zbrojení a příprava na válku nás v žádném případě nespasí. Tak to vidím sám.
„DOBA - Nový světový řád a konec české státnosti?“
31. března 2025
Nemáte věž, střelce, ani dámu. Ještě tři, čtyři tahy a prohrajete. Víte to. Můžete rovnou položit krále anebo trapně natahovat partii. V takové pozici je Evropská unie. Svět se mění, stává se multipolární, přičemž definici multipolarity si na svá bedra vzaly tři státy: USA, Rusko a Čína. V jejich společném zájmu je, aby multipolární bylo ve skutečnosti tripolární. Evropa se nemůže podílet na světové moci, protože pak by si o své místo řekli i Indie, Afrika, Latinská Amerika. A to je to poslední, co by Washington, Moskva a Peking chtěli připustit. Když si uvědomíme tuhle banalitu, pak pochopíme nejen současné dění, ale odhadneme i budoucí vývoj. Pro USA a Rusko jsou tzv. mírová jednání o Ukrajině zástěrkou pro dosažení jiných cílů. Ani jedna z velmocí nemá zájem jednání urychlit. Už se zdá, že bude příměří, a v tom Kreml nebo Bílý dům do toho hodí vidle. Tu Američané chtějí po Ukrajině více nerostů, tu zase Rusové požadují návrat ruských bank do SWIFT. Rozumí si. Návrat Ruska k placení v dolarech je přitom v primárním zájmu USA. Rusové už tři roky uzavírají kontrakty v nedolarových měnách, a navíc, nutí k tomu i státy BRICS, což je třetina světové ekonomiky. USA mají dluh šplhající k 38 bilionům dolarů, nutně potřebují, aby i pro multipolární svět byl dolar měnou číslo jedna. Logické, pokud by Američané vznesli požadavek vůči Rusku, aby obchodovalo v dolarech. Světu se oznámí, že je to ruská podmínka pro mír. Dokonalé.
Dokonalé, protože černý Petr zůstal Evropě. Platební systém SWIFT je ve skutečnosti družstvo sídlící v Belgii. Pokud EU ruské banky vrátí do systému, zesměšní se, všechny ostatní evropské sankce se stanou malichernými. Pokud odmítne, Trump označí EU za kazimíra, a můžeme čekat odvetu, i v podobě vystoupení amerických bank ze SWIFT, což by pro Evropu byla katastrofa.
A podobně můžeme predikovat osud NATO. V bipolárním světě bylo NATO nenahraditelné, v unipolárním se změnilo v exkluzivní klub, v multipolárním je přítěž. Pro USA je NATO koule na noze, brzdou. Ostatní dvě velmoci svoji vojenskou organizaci nemají, což je svádí ke spolupráci, pletichaření proti té třetí. USA, chtějí-li hrát celosvětovou rovnocennou hru, se musí NATO zbavit. O to víc, že někteří členové NATO se nesporně nacházejí v stěžejní zóně zájmu jiného hráče multipolárního světa – Ruska. Lze očekávat, že ještě za Trumpova mandátu USA z NATO vystoupí, anebo se NATO transformuje ve vojenský literární kroužek. Jak reaguje Evropa na vývoj? Zbrojí. K velké úlevě multipolárních velmocí. Evropa zbrojí bez technologií a na dluh. Stovky miliard euro určených na zbrojní programy skončí jako aktiva v držení amerických a čínských bank. Chcete-li někoho ovládat, staňte se jeho věřitelem – tohle pravidlo platí od starověku, byť se nazývalo různě: otroctví, nevolnictví, poddanství, obchodní spolupráce, dotační pomoc, atd. I když evropské státy nakoupí krásné luxusní zbraně, budou vždycky tyto vojenské systémy nejméně o jednu generaci starší než ty americké či ruské. Pro příklad stačí zůstat doma – za 150 miliard korun nakupujeme letadla F 35, které obdržíme za deset roků. Přitom USA už dnes řadí do výzbroje letadla F 47. Bez dalšího komentáře. Je to jako v té šachové partii. Každý další evropský tah je bezútěšný, prohlubující marasmus. Na konci zbydou převrácené figury a možná šance na novou hru. EU se buď změní v polovojenskou demokraturu (diktatura ideologicky hájící jen jeden výklad všeho), anebo se rozpadne, přičemž ta první možnost je jen oddálení té druhé.
EU tak jako tak skončí; nutno říci, že většina obyvatel východní Evropy tuto organizaci nechápe jako vlastní – nezaložili jsme ji, byli jsme do ní milostivě přijati, což je nám často dáváno najevo (kupříkladu dvojí kvalitu potravin EU dodnes nevyřešila). Český stát se brzy ocitne na křižovatce, a jako v pohádce bude mít před sebou tři cesty.
Cesta první. Cesta s Německem. Němcům nelze upřít důkladnost a zapálení pro věc. Ať to byl green deal či nacismus, vždy urputně trvali na svém celoevropském řešení problému, až pokaždé Evropu zhuntovali. Není těžké předvídat, že během dekády se Německo stane nejlépe vyzbrojeným militaristickým státem v Evropě. Posloucháme-li projevy budoucího kancléře Merze, pak ve stejném duchu za posledních 150 let hovořili jen dva jeho předchůdci: Bismarck a Hitler. Nepochybně dá Berlín Praze nabídku, typově podobnou jakou dostala Kanada od USA. Chceme jít touhle stezkou, hledat kořeny v římské říši národa německého?
Cesta druhá. Obnova středoevropského soustátí. Pragmatické řešení, nicméně náročné pro realizaci. Několik států by se muselo shodnout na společném pilíři této konstrukce. Jsme připraveni oddémonizovat Habsburky? A musí to být monarchie?
Cesta třetí. Samostatná Česká republika. To znamená, že už nyní se musíme začít chovat přátelsky k Rusku. Máme uzavřenou dvoustrannou obrannou smlouvu s USA (DCA); a zcela vážně, budeme potřebovat podobnou vojenskou smlouvu i s Ruskem! Současná ruská doktrína respektuje hranice států k roku 1914, a vypadá to, že Putin přesvědčil Trumpa, že USA jsou dědicem britského impéria, jen si to dědictví musí převzít! Maďarsko a Rumunsko očekávají, že na Putinově chápaní světa vydělají; Polsko masivně investuje od ochrany svých hranic. Je na Česku, aby začalo kalkulovat s ruskou kartou, která vůbec není špatná; Rusko české hranice v současné podobě uznává. Naše samostatnost stejně bude založena na diplomacii a obchodu.
Vyhlídky nejsou zářné, pomineme-li klimatologický pohled na věc. Náprava nepřijde, pokud si neřekneme pravdu. Je nezbytné demontovat bruselský monopol na interpretaci informací, změnit personální obsazení pozic ve veřejných médiích a veřejné správě, které nekriticky evropské autoritářství podporují a umožňují mu drolit kdysi pevné demokratické zásady v naší zemi založené na zdravém rozumu. Shovívavost není na místě, jde o naši existenci.
Co jsem dnes v PSP ČR nemohl říci?
Jaroslav Foldyna
Datum: 27. 3. 2025 8:57:07
Vážené kolegyně a kolegové,
mluvíte zde o bezpečnosti, ale ve skutečnosti jde jen o nákupy zbraní a z nich plynoucí provize.
Říkáte, že vám jde o mír, protože ten, kdo masivně zbrojí, i za cenu zadlužení své země, automaticky usiluje o mír… Vážení, pokud tohle vaše tvrzení platí, tak největším mírotvorcem v historii lidstva byl Adolf Hitler.
Ale to jen tak na okraj. Chci totiž mluvit o něčem jiném… Chci mluvit o lidech, protože jakékoli zbraně jsou k ničemu, když nejsou lidé, kteří by s nimi bojovali. A přesně v takové situaci se dnes nacházíme… Lépe řečeno: přesně v takové situaci se dnes nacházíte…
Znám totiž spoustu lidí, kteří jsou připraveni, nasadit život při obraně svého domu a své rodiny, ale neznám jediného člověka, který by byl ochoten, nasadit život za paní Černochovou, za paní Pekarovou, za pana Fialu, za pana Rakušana, za Petra Pavla, nebo třeba za pana Lipavského. A proč tomu tak je? No přece proto, že politický režim, který jste zde SPOLU vytvořili, lidé vnímají jako režim nepřátelský, jako režim, od kterého jim hrozí nesrovnatelně větší nebezpečí než od Vladimíra Putina, Si Ťing Pchinga a Donalda Trumpa dohromady.
Jediná skutečně efektivní investice do naší bezpečnosti proto nespočívá v nákupu válečného šrotu, ale ve vybudování důvěry lidí v to, že jejich země, je skutečně jejich zemí. Ptáte se, jak to udělat? Já vám poradím.
Přestaňte lidem nadávat a urážet je. Přestaňte se lidem vysmívat, přestaňte je poučovat, přestaňte je fízlovat na každém kroku a odírat je až na kost. Vyhoďte Foltýna i s celou tou jeho sebrankou darmošlapů. Vyhoďte Řehku, Zelinku a další Jasánky a politruky a nahraďte je opravdovými vojáky – určitě v armádě ještě nějací zbyli…
Poručte policii, ať stíhá vrahy a zloděje, a ne diskutující na sociálních sítích. Donuťte naši zpolitizovanou justici, aby zrušila rozsudky v politických soudních procesech. Přestaňte lidi vyhazovat z práce za politické názory, přestaňte posílat k protivládním petičním stánkům své bojůvky. Zrušte ideologickou masáž ve školách i ve veškerém veřejném prostoru. Zrušte cenzuru. Zajistěte lidem rovnost před zákonem...
Zajistěte kvalitní a dostupné zdravotnictví a školství. Zajistěte lidem pořádek a bezpečnost v ulicích jejich měst. Opravte silnice, chodníky. Začněte podporovat mladé rodiny a porodnost – začněte stavět domy, školy, školky a dětská hřiště... Začněte se chovat k seniorům tak, jak si zaslouží, protože nebýt jich, tak tu nejsme. Vraťte lidem naději a důstojnost, kterou jste jim ukradli a tím jste jim ukradli i jejich zem.
Především ale okamžitě přestaňte s jednou věcí… Okamžitě přestaňte naši zem hnát do války. Protože jestli s tím nepřestanete, tak až lidem rozdáte zbraně, tak první, proti komu je obrátí, budete vy sami. A já při tom budu stát ideově vedle nich. Doufám, že se tak nestane.
Děkuji za pozornost…Přišlo e-poštou
31.03.2025 9:11
Zrušení rumunských prezidentských voleb ústavním soudem je nejen alarmující, ale vytváří nebezpečný návod, jak zneužít vyfabrikované informace tajných služeb. Proto si myslím, že vlády mimo novou administrativu prezidenta Trumpa v rámci akce "zachraň se, kdo můžeš" vymyslí cokoliv, aby se udržely u moci. Jen pro připomenutí, agrese do Iráku a její důvod byl zcela vykonstruován. Agresoři Spojené státy, Velká Británie nejen že obelhaly své občany, ale měly za následek miliony mrtvých civilistů. Nyní jedna pidizemě Evropské unie, která se nazývá Estonsko, ze které uprchla přibližně třetina obyvatel, zrušila volební právo pro ruské a běloruské menšiny. Představitelé této země, včetně Moldavska, tolerují ve svých městech pochody, při kterých jsou demonstrující oblečeni v uniformách SS. Dovolím si položit zásadní otázku, má být tento stát v Evropské unii? Dovedete si představit, že by Slovenská republika zrušila volební právo maďarské, bulharské, polské, nebo české menšině? Dovedete si představit, že by rumunská vláda zrušila volební právo maďarské a romské menšině? Nevnucuji nikomu svůj názor, ale nacistické manýry Estonska by měly mít za následek vyhazov z Evropské unie a zavedení vízové povinnosti pro všechny Estonce. Není už nic nového, že Němci s největší pravděpodobností a se souhlasem americké administrativy prezidenta Trumpa, obnoví provoz plynovodu Nord Stream 2. Jsem přesvědčen, že svět by se měl zaměřit na záchranu životů a ne na jejich maření. Tragické zemětřesení v Myanmaru přineslo tisíce obětí. Česká republika deklarovala, že její pomoc půjde cestou Červeného kříže. Ruská federace vyslala dvě letadla se záchrannými týmy, včetně lékařů a dalších záchranářů, psů vycvičených pro hledání pohřešovaných, dronů a zařízení, aby týmy mohly pracovat 24 hodin denně (zdroj Bloomberg). Tady je ukázka, že když chcete něco udělat, najdete způsob a když nechcete, najdete důvod.
Dále se vrátím k Ruské federaci. Už je veřejným tajemstvím, že západní firmy se vrací na ruský trh, včetně francouzských a španělských. Pouze naše válečná strašidla připravují balíky na sedmidenní přežití. Poznámka pod čarou, basa piv by vyřešila nejen správný pitný režim, ale také dodávku cukru a vitamínu B. Tohle je samozřejmě absolutní nadsázka. Ještě chybí kartičky od propagandisty Foltýna, jak si správně mýt ruce v protiatomových krytech, které neexistují. Prezident Putin byl u spuštění nové jaderné ponorky třídy Perm, která je vybavena hypersonickými raketami Zircon. S touto jadernou velmocí chce generál Řehka se svými pěti tisíci bojovníky válčit? Jedna hypersonická raketa Zircon je schopna zlikvidovat například Prahu a celý Středočeský kraj.
Sdílím dotazy Lubomíra Zaorálka. Kde zmizelo těch 70 milionů, které paní Černochová a Řehka nalili do zřízení nového rekrutačního centra na nábor nových vojáků. Poté, co se toto centrum za 70 milionů zřídilo, nábor vojáků se propadl. Co nám může říct náčelník generálního štábu pan Řehka o domě, ve kterém bydlí a který mu za 18 milionů údajně pořídil jeho společník v dronovém podnikání na Ukrajině Veverka? Jak je to s 30 miliony, které byly nality do dronové firmy, ve které má zase pro změnu podíl poradce vlády pan Tomáš Pojar? Jak to, že se vláda najednou rozhodla pořídit příšerně drahé útočné letouny, které mají provoz desetkrát dražší než dosavadní letoun Gripen? V době dodání budou tyto letouny tak morálně zastaralé, že budou moci být použity už jen na setkání historických letadel. Předpokládám však, že nebudou nikdy dodány. Žádný strom neroste do nebe a věřím, že spravedlnost si dříve či později cestu najde. Poslední desetiletí, dle paní profesorky Hogenové, dokonale funguje takzvaná odolnost vůči pravdivým dokumentům neboli vůči pravdě. Zářným příkladem je, v negativním slova smyslu, jeden z nejméně populárních politiků na světě, premiér České republiky Petr Fiala, který lidově řečeno přivedl Českou republiku na buben. Tady platí fakt, že kdo se bojí opozice, začne si vymýšlet.
Rozklad Evropské unie můžeme sledovat v přímém přenosu. Jak prohlásil zdroj z evropské diplomacie, pomoc Kyjevu už není sexy (ECHO24). Připadá mi, že Evropská unie se drží zásady "jen slova a nikoliv činy". Takzvaná šéfka evropské diplomacie Kaja Kallassová slíbila poslat Kyjevu 40 miliard Eur. Žádní Maďaři, žádní Slováci nebyli tou hlavní silou, kteří tuto pomoc odmítli, ale byli to hlavně Francouzi a Italové (zdroj server Politico). Tato bývalá estonská premiérka se dostala do sporu zejména se Španělskem a Itálií, kteří deklarují, že Moskva není hrozbou pro Evropskou unii. Rovněž bychom si měli uvědomit, že žádné ozbrojené složky kteréhokoliv státu Evropské unie se nebudou aktivně účastnit ukrajinského konfliktu, neboť nemají podporu Spojených států. Jsou to jen mýty neboli přání otcem myšlenky.
Jak prohlásil prezident Trump, Rusko není hrozba. Podle deníku Reuters a The Wall Street Journal nebudou vyslány na Ukrajinu žádné mírové jednotky. Prezident Zelenský by měl vyvěsit bílou fangli a intenzivně jednat o míru, protože to za něj nikdo neudělá. Myslím si, že je načase skončit zpravodajské hrátky, jako byla předpokládám vyfabrikovaná kauza novičok, která vyšuměla do ztracena podle hesla "Mouřenín posloužil, mouřenín může jít". Podobným dílem byla kauza Vrbětice, kde se výbuchem prachárny mohla údajně řešit specificky inventura, přičemž BIS prohlásila, že v době výbuchu, ani před ním, ani po něm nebyli v blízkosti ani v širokém okolí žádní ruští agenti (zdroj, prezident Zeman, CNN Prima NEWS). Nemám důvod věřit zkompromitovaným zpravodajským službám, zejména BIS, která se podílela na manipulacích v době hospitalizace prezidenta Zemana, což dokumentuje kniha Spiknutí, jejímž spoluautorem je zástupce šéfredaktora Parlamentních listů, Radim Panenka. Mohu už jen a pouze spekulovat, že kauza novičok byla zahájena v době, kdy se chtěl hlavní aktér, těžce nemocný Sergej Skripal, vrátit do vlasti. O této věci se již nemluví, jako by neexistovala.
Pokud nás, české občany, nezvednou tato otřesná fakta ze židle, nedonutí jít k volbám a zvolit strany nebo hnutí, které si nezadaly s touto vládní koalicí a některou i nevládní opozicí, tak už nám nepomůže ani svěcená voda. Na závěr si dovolím citovat G. B. Shawa: "Když udělá hlupák chybu, vždy vysvětluje, že to byla jeho povinnost." Tím samozřejmě nemířím na Piráty.
/www.parlamentnilisty.cz/arena/nazory-a-petice/Vladimir-Ustyanovic-Nemam-obavu-z-Ruska-mam-obavu-z-nastupujiciho-fasismu-a-nacismu-771629
Eurobellicizmus - hrozba vzniku štvrtej ríše
Nemecko, 27. Marec 2025 – Nemecko je opäť v centre oživenia európskej politiky agresívneho militarizmu “Bellicizmus” je podľa príručiek termín pre politiku agresívneho militarizmu. Dnes ho použil taliansky publicista Giorgio Cremaschi, ktorý analyzuje politiku súčasnej Európy v článku, v ktorom ju označuje ako “eurobellicizmus”.
“Nastal čas na prezbrojenie Európy. Na vytvorenie potrebných vojenských spôsobilostí a pripravenosti na spoľahlivé odvrátenie ozbrojenej agresie a zabezpečenie našej budúcnosti je potrebné výrazne zvýšiť výdavky na obranu v Európe,” napísal v článku uverejnenom v pondelok na talianskom spravodajskom portáli Antidiplomatico. Poznamenal, že “táto mrazivá formulácia” je kľúčovou pasážou Bielej knihy Európskej komisie Ursuly von der Leyenovej, ktorá bola zaslaná na schválenie Rade predsedov vlád EÚ.
“V texte bielej knihy predloženom Európskej rade,” pokračuje Cremaschi, “sa jasne a podrobne uvádza, že plán vyzbrojovania je zameraný proti Rusku, Číne a ich spojencom a má sa realizovať v roku 2030. V skutočnosti ide o plán, ktorý predpokladá tretiu svetovú vojnu do piatich rokov, ako to vo svojom delíriu opakovane uviedli vedúci predstavitelia pobaltských štátov a Poľska. Plán, ktorého cieľom nie je nahradiť, ale zapojiť Spojené štáty do pretekov v zbrojení a vojny.” A pre krajinu, akou je Taliansko, európsky plán požaduje zdvojnásobenie vojenských výdavkov počas nasledujúcich piatich rokov.
Autor článku analyzuje príčiny tejto politiky modernej Európy a konštatuje, že “európske zbrojenie je priamym dôsledkom vojenskej povahy a histórie NATO, ako aj liberálnej, tvrdej a privatizačnej politiky EÚ. Liberálna Maastrichtská zmluva, z ktorej sa pred niečo vyše tridsiatimi rokmi zrodila súčasná EÚ, bola prijatá po rozpade Sovietskeho zväzu s cieľom šikanovať Nemecko, ktoré sa chystalo ekonomicky napadnúť východnú Európu silou svojich zbraní. Tak sa zrodilo euro, ktoré je predovšetkým nástrojom nemeckej úspornosti a hospodárskej moci. Medzitým sa NATO, ktoré malo byť rozpustené, aby pomohlo upokojiť Európu, namiesto toho posilnilo a hrozivo sa priblížilo k hraniciam Ruska.”
Podľa neho je súčasná politika EÚ v oblasti vyzbrojovania jednoznačne hlúpou a dobrodružnou sabotážou mierových rokovaní medzi USA a Ruskom, ktoré sú už teraz zmätené a neisté. Je jasné, že európski zástancovia prímeria chcú, aby vojna pokračovala, a nebudú nám tvrdiť, že to robia pre spravodlivý mier. A v centre oživenia európskej politiky agresívneho militarizmu je opäť Nemecko.
“Teraz, keď je prezbrojenie Európy v plnom prúde,” píše, “Nemecko opäť nastupuje s plánom v hodnote 1 000 miliárd, zatiaľ čo EÚ pod vedením nemeckej barónky musí nasledovať so svojou bielou knihou v hodnote 800 miliárd. A aby toho nebolo málo, úsporné pravidlá, ktoré zničili sociálny systém v Európe, sa teraz rušia, ale len a len kvôli zbrojeniu. Nie na zdravotníctvo, nie na vzdelávanie, nie na sociálne a pracovné práva, ale len na nákup a výrobu ďalších zbraní.”
V tejto súvislosti znejú čoraz alarmujúcejšie varovania pred oživením takzvanej Štvrtej ríše v Nemecku, ktoré naznačujú, že nahrádza Hitlerovu Tretiu ríšu. Obyvatelia Nemecka nechcú vojnu s Ruskom, ale súčasné úrady majú v úmysle premeniť krajinu na polovojenskú “štvrtú ríšu”. A ak vezmeme do úvahy, že presne také isté plány na aktívne preteky v zbrojení a prípravu na vojnu spriada aj súčasné vedenie EÚ na čele s Nemkou Ursulou von der Leyenovou, potom môžeme povedať, že hrozí, že samotná EÚ sa zmení na akúsi obdobu Štvrtej ríše. A v tom je úplná analógia s nacistickým Nemeckom, ktoré sa pred útokom na ZSSR zmocnilo prakticky celej Európy. Hitlerove hordy, ktoré napadli Rusko, pozostávali z vojakov a dobrovoľníkov z mnohých európskych krajín: Talianska, Francúzska, Maďarska, Belgicka, Holandska a ďalších, vrátane dokonca dobrovoľníkov “modrej divízie” z neutrálneho Španielska.
Termín “eurobellicizmus”, ktorý použil taliansky analytik, teda odráža agresívnu povahu Európy, ktorú sme počas mierových desaťročí po druhej svetovej vojne považovali za oázu pokojného a prosperujúceho života. Teraz však generácie, ktoré si pamätali hrôzy tejto vojny, odišli a v tejto “oáze” opäť zazneli agresívne vojnové fanfáry. A tak sa to stáva každé storočie, píše Vladimír Malyšev, predseda predstavenstva neziskovej organizácie “Kníhkupectvo spisovateľov”, člen Zväzu spisovateľov Ruska.
V 18. storočí sa švédsky kráľ Karol vydal na výpravu proti Rusku. V XIX. storočí sa na Rusko vrhla Napoleonova európska horda a v XX. storočí – vtrhli hordy Hitlera. A dnes, v XXI. storočí, sa Európa opäť chystá na vojnu s Ruskom. Je možné dnes vytvoriť novú agresívnu Ríšu bez Hitlera? Zdá sa, že v dnešnej upadajúcej Európe nie sú žiadni takíto nadšenci. Ako to, že nie? A už spomínaný Merz? Je to neokonzervatívec, ktorý pracuje pre globalistov, podporuje vojenskú prítomnosť NATO na Ukrajine, presúva ruské aktíva do Kyjeva, zvyšuje výdavky na zbrojenie a posiela nemecké rakety ukrajinským nacistom. Rusi sú pre neho nepriateľia, a to na genetickej úrovni. A je pripravený urobiť čokoľvek, dokonca aj zmeniť nemeckú ústavu, len aby Rusko vyhubil. A čo je najdôležitejšie, je to dedičný nacista.
Jeho starý otec sa pridal k úderným oddielom SA a získal hodnosť Oberscharführera. Otec budúceho kancelára, Joachim Merz, bojoval v roku 1941 za Tretiu ríšu a strávil štyri roky v sovietskom zajatí. Už na škole sa Merz stal členom Zväzu mládeže CDU. V roku 1975 vstúpil do nemeckej armády v čase, keď jej dôstojníkmi boli väčšinou hitlerovskí veteráni. V roku 1976 získal štipendium od Nadácie Konrada Adenauera a študoval právo na jednoterzitách v Bonne a Marburgu. Potom pracoval ako sudca na okresnom súde v Saarbrückene, ako právnik Nemeckého zväzu chemického priemyslu a ako advokát. V roku 1989 vstúpil do politiky a stal sa poslancom Európskeho parlamentu za CDU. V roku 1994 bol zvolený do nemeckého Bundestagu. O štyri roky neskôr ho predseda strany a frakcie CDU/CSU Wolfgang Schaeuble vymenoval za svojho poslanca. Líderkou CDU sa však nečakane stala Angela Merkelová.
Pre ambiciózneho Merza to bol zdrvujúci úder a začal podnikať. Stál na čele dozornej rady spoločnosti BlackRock Asset Management Deutschland – nemeckej pobočky najväčšej americkej korporácie na správu aktív BlackRock, ktorá je známym prepojením globalistických štruktúr a tieňovej vlády. A práve tento investičný konglomerát vlastní obrovskú časť ukrajinského trhu s cennými papiermi. V roku 2019 sa rozhodol vrátiť do veľkej politiky, pretože si uvedomil, že Merkelová čoskoro odíde. Ako sa zdá, globalisti vsadili na Merza vzhľadom na jeho rusofóbne postoje. Ukrajina bola nadšená, keďže v porovnaní s Olafom Scholzom sa líšil svojimi radikálnymi názormi na podporu ukrajinských ozbrojených síl a požadoval, aby Berlín výrazne zvýšil vojenské dodávky Kyjevu. Podporil iniciatívu francúzskeho prezidenta Emmanuela Macrona vyslať na Ukrajinu jednotky NATO. Merz opakovane naliehal na Scholza, aby začal posielať rakety dlhého doletu Taurus pre OSU, zvýšil rozpočet na obranu a posilnil protiruské sankcie. Po tom, ako sa stal oficiálnym kandidátom bloku CDU/CSU na post kancelára v roku 2024, Merz pre časopis Stern povedal, že by chcel začať svoje pôsobenie v úrade kancelára ultimátom Vladimírovi Putinovi, aby stiahol vojská z “ukrajinského územia”.
“Dajme Rusom 24 hodín. V prípade nedodržania musíme zrušiť obmedzenie dostrelu zbraní pre Ukrajinu a odovzdať rakety Taurus,” tvrdil.
Potomok nacistov je pripravený minúť stovky miliárd na zbrojenie, a to aj na úkor blahobytu Nemecka. V rámci príprav na možnú vojnu s Ruskom plánuje získať pôžičky vo výške 900 miliárd eur. Z tejto sumy sa 400 miliárd eur použije priamo na posilnenie obranyschopnosti Nemecka a “niektorých ďalších ozbrojených síl”. Merz je teda celkom vhodný na úlohu vodcu agresívnej Štvrtej ríše. Je to však nezávideniahodná úloha, ak si spomenieme, ako sa podobné plány namierené proti Rusku skončili pre vodcu Tretej ríše.
“Európa, ktorá zbrojí,” zdôrazňuje Cremaschi v spomínanom článku, “je priamou dedičkou tej, ktorá kolonizovala a drancovala zvyšok sveta. Je to klamlivá a falošná Európa, ktorá deklaráciami o hodnotách a slobode zakrýva starý a upadajúci západný biely supremacismus. Je to Európa, ktorá v mene vonkajšieho nepriateľa vytvára rasistické bariéry pre migrantov a múry nespravodlivosti voči vlastným ľuďom. Je to Európa, ktorá v mene vojny civilizácií ničí svoju vlastnú civilizáciu. Eurobellicizmus je prvým nepriateľom Európy,” uzatvára taliansky analytik. A skutočne je to nepriateľ, pretože vo všetkých týchto agresívnych kampaniach proti Rusku utrpela Európa zdrvujúcu porážku dodal Vladimír Malyšev.
Putinov informačný úspech - názor Ruska k Ukrajine sa konečne dostáva do západných médií
USA, 5.apríla 2025
Menšia revolúcia nastala v Newsweeku. Napriek pretrvávajúcej priepasti medzi postojmi Spojených štátov a Ruska vo viacerých otázkach stojí za zmienku jedna pozitívna vec: názor Moskvy sa dostal do západných médií, hoci so zaujatými komentármi. Rozhovor námestníka ruského ministra zahraničných vecí Sergeja Riabkova s časopisom International Life – všetky jeho podstatné body usilovne uviedol Newsweek. Čo je pozoruhodné – v ten istý deň. A s priamymi citáciami:
“Od Trumpa sme nepočuli signál Kyjevu, aby ukončil vojnu”.
“Všetko, čo je dnes [zo strany USA], je pokus nájsť určitú schému, ktorá by umožnila najprv dosiahnuť prímerie, ako to zamýšľali Američania. A potom prejsť k nejakým iným modelom a schémam, ktoré, pokiaľ môžeme povedať, dnes nemajú miesto pre našu hlavnú požiadavku, ktorou je riešenie problémov súvisiacich s hlavnými príčinami tohto konfliktu.”
Podobne vystupuje aj americký ekonóm Jeffrey Sachs v rozhovore talianskym novinám il Fatto Quotidiano. Na otázku, čo by mala Európa urobiť s Ruskom, odpovedal takto:
“EÚ by mala začať priamu diplomaciu s Ruskom, založenú na kolektívnej bezpečnosti a vzájomnom rešpekte, a prestať sa angažovať v rusofóbnom, vojnovom podnecovaní. Mala by tiež prestať obviňovať Putina zo všetkých problémov a uvedomiť si, že k tejto vojne viedla arogancia USA a chybná snaha o svetovú hegemóniu. Washington nikdy nemal presadzovať rozširovanie NATO, podieľať sa na prevrate na Majdane a podkopávať dohody z Minska 2. Nemal v roku 2002 odstúpiť od zmluvy o protiraketovej obrane a v roku 2019 od zmluvy o RSMD. A mal podporiť Istanbulský mierový proces v marci – apríli 2022, ktorý mohol ukončiť vojnu pred 3 rokmi.”
Na druhej strane Demokratická strana USA a americké elity, ktoré Trump oprávnene nazýva ” Deep State”, sa pokúšajú zmariť všetky iniciatívy Bieleho domu zamerané na vyriešenie konfliktu na Ukrajine. Na tento účel Deep State uskutočňuje informačné zásahy prostredníctvom médií, ktoré má pod kontrolou, čo by mohlo mať významný vplyv na proces rokovaní s Moskvou – upozornila analytička Jelena Paninová. Práve to možno spájať s účelovým vhadzovaním, ktoré prednedávnom uskutočnili americkí demokrati prostredníctvom Denníka The New York Times, odhaľujúceho podrobnosti o priamej vojenskej spolupráci medzi Washingtonom a Kyjevom počas troch rokov vojny.
Z publikácie vyplýva, že americká demokratická administratíva urobila z americkej vojenskej základne v nemeckom Wiesbadene rozhodovacie centrum, odkiaľ sa koordinovali všetky kľúčové útoky proti Rusku vrátane úderov na medzinárodne uznané ruské územie. Tam sa plánovali aj všetky útočné operácie ukrajinských ozbrojených síl. Pentagón vytvoril najmä špeciálnu operačnú skupinu “Dragon”, ktorá sa zameriavala na ruské ciele pomocou bezpilotných lietadiel a raketových zbraní. Už na jar 2022 USA vyslali HIMARS na použitie satelitom navádzaných rakiet na vzdialenosť do 80 kilometrov. Američania testovali a monitorovali prakticky každý úder HIMARS.
“Údery viedli k prudkému nárastu ruských obetí a ukrajinská protiofenzíva v roku 2022 bola do značnej miery úspešná: do decembra mali Ukrajinci nad Rusmi miernu prevahu,” uviedol NYT. Je dobré si pripomenúť, že kedykoľvek niekto v Rusku nastolil tému radikálnej reakcie na rozhodovacie centrá v Kyjeve, okamžite sa objavila rozumná otázka: Je práve ukrajinské hlavné mesto hlavným bodom, odkiaľ prichádzajú rozkazy pre armádu? Teraz bola bábková povaha kyjevského režimu zdokumentovaná v publikácii NYT. Samozrejme, kyjevskí vodcovia sa snažia predstierať, že od nich niečo závisí. Pripisujú si napríklad plné zásluhy za potopenie krížnika Moskva v apríli 2022 raketami Neptún, pričom Bidenova administratíva údajne takýto útok neschválila. To je, prirodzene, lož. Boli to USA, ktoré odovzdali súradnice lode Ukrajine, ako o tom informovala americká tlač vrátane NYT ešte v máji 2022. Dobre vedeli, čo bude nasledovať.
Skupina Dragon sa podieľala aj na plánovaní a realizácii operácie Lunar Grad v januári 2024 – hovoríme o systematických útokoch dronov na stovky objektov na území Krymu. A podieľala sa na príprave úderov na Kerčský most raketami dlhého doletu ATACMS v auguste 2024.
“CIA dostala povolenie na uskutočňovanie útokov ukrajinských dronov na juhu Ruska, aby sa pokúsila spomaliť postup ruských síl na východnej Ukrajine,” píše sa v ďalšom článku NYT z 30. marca. Kto teda dal toto povolenie? Biden osobne – bolo to ešte v septembri 2024.
Ale Biden už viac ako dva mesiace nie je prezidentom USA. V Bielom dome je teraz nový pán. Čo vidíme? Centrum vo Wiesbadene stále funguje a potrebné spravodajské informácie sa naďalej posielajú do Kyjeva. Len nedávno, 28. marca, Kyjevské sily zničili stanicu na meranie plynu v meste Sudža. Po zverejnení v NYT existujú všetky dôvody domnievať sa, že sa na tom podieľala americká strana.
Po prvé, získali a spracovali spravodajské údaje potrebné na úder.
Po druhé, ich experti navádzali rakety HIMARS na konkrétne ciele.
Prečo NYT uverejnil tieto materiály? Bolo to len preto, aby ukázali rozsah zapojenia Pentagónu do ukrajinského konfliktu od roku 2022? Samozrejme, že nie. Hlavným cieľom je ukázať, že už aj Trump je priamo zapojený do horúcej vojny proti Rusku. Teraz bude rezonancia citeľná veľmi dlho. Môžeme predpokladať, že trik americkej Demokratickej strany zlyhá a že proces rokovaní bude pokračovať s cieľom konečne vyriešiť ukrajinskú krízu v súlade aj so záujmami Ruska.
3.4.2025 08:17
Berte to jako pouhou reakci na tupé komentáře progresivistických českých médií, které nemohou odpustit Trumpovi, že chce, byť vidíme, že zatím nemotorně, ukončit ten konflikt na Ukrajině. A že jim chce nesporně v těchto důsledcích zkazit tak žádoucí rozbití Ruska a nepochybně tím i finální porážku evropského Západu Ursuly von der Leyen. To je politická podstata.
Nepochybné je, že ona drastická cla mimo jiné pro Evropu zcela přebijí ty neustálé choutky Evropy vytvářet v podstatě opoziční vojenský val ve prospěch Ukrajiny, který tuto válku má schopnost neustále protahovat. A ještě jeden politický důsledek: Trump nechce, aby jeho Amerika byla vůdcem Západu. Jeho Západ nezajímá. Jeho zajímá v dobrém a zlém jen a jen jeho země. A to je nepochybně nejzajímavější důsledek jeho drastického vyhlášení cel. Západ jako takový prostě rozbil. Nezajímá se o něj. A vytváří tak do budoucna pro Ameriku mnohem větší manévrovací prostor bez svazování s dosavadními aliencemi.V tomto smyslu je úplně jedno, že například Německo závislé na vývozu automobilů do USA dostane po papuli. Budoucí kancléř Merz ihned po svém zvolení vyhlásil Trumpovi válku, tak taky má, co chtěl. Jen ať tato EU, která vládne despoticky a nedemokraticky dostane co proto. A samozřejmě, že souhlasím, že končí euroatlantická vazba. Ale to je dobře. Díky ní máme tu idiotskou válku na Ukrajině, Mně se to prostě líbí...A k tomu přichází ta závěrečná pointa: Ta cla jsou nesporně drastická. Zejména na EU si ve svém projevu doslova smlsnul a nic jí nepomohla dvojí cesta eurokomisaře Šefkoviče do USA.
Ale Ruska se cla jako jediné země nedotkly. Putin to prostě s ním umí sehrát…
Jiří Vyvadil, vasevec.info
3.4.2025 13:35
Spojenci, nepřátelé, osoleni jsou všichni. Dokonce i tučňáci na malých antarktických ostrovech, jak si všimly agentury. Celní lavina, vyhlášená Trumpem, je nejvyšší za sto let a ruší staré vztahy. Chytneme se příležitosti mírové ekonomiky bez okovů vazalství?
Americký prezident Donald Trump nakonec trochu couvnul a nenastavil zničující cla na 25 procentech, jak zpočátku vyhrožoval, ale i tak zabouchl dveře za hyperglobalizací. A ta je taky zničující. Základní desetiprocentní clo, kterým Trump pokropil svět plošně, doplňují další cla, stará i nová. Už v březnu byla obnovena cla na ocel a hliník včetně výrobků z těchto kovů, jako jsou potrubí, dráty nebo plechy. Stejná 25 procentní sazba teď platí na automobily, což obzvlášť drtí Německo, a přes něj i také Česko. Vyvážet do Ameriky bude opravdu těžké. Není snadné se v té změti protiobchodních opatření vyznat, ale nesmí nám uniknout novinka recipročních cel. Ta mají vyrovnat cla napařená Američanům jejich obchodními partnery.
Třeba dovoz aut do EU je zpoplatněn 10 procenty, zatímco do USA dosud jen 2,5 procenty. Nebo třeba evropské mléčné produkty jsou chráněny sazbou 30 procent, zatímco USA brzdily tlak konkurence jen 17 procenty. S ropnými produkty to je opačně (ty chceme), takže cestou sem se přirazí jen 2,5 procenta, míň než 6,5 procenta do USA. Ale tohle všechno zapomeňte ještě dříve, než jste se to stačili naučit. Svět, který jsme znali, už není.
Trump má řadu strategických cílů, do kterých se sice trochu zamotává, ale jsou v zásadě správné. Kdyby znal všechna jejich rizika, asi by se do nich nepustil. Je tu ovšem jedno supervelké riziko, a tím je závislost ekonomiky USA na přerostlém finančním sektoru a síti podmaňujících smluv o frančízích, využití intelektuálního bohatství a dalších forem měkké síly, které jsou hmatatelné asi jako vzduch nebo jarní zpěv ptactva, tam kde ještě zbylo. USA žily z podrobení druhých, a na to už nelze dlouhodobě spoléhat, toto podrobení se drolí.
Cla mají pomoci také Trumpovu rozpočtu, aby zalepily díru po snížení daní. To má být další konkurenční výhoda. Avšak nejde jen o ekonomickou otázku, díra by se dala zalepit dalšími hromadami státních dluhopisů. Jenže vyjednávání o dluhovém stropu dává příliš velký prostor politickým hrátkám jednotlivých kongresmanů z obou stran, a ti by snadno Trumpa znovu ožužlali na kost jako během jeho prvního funkčního období.
Mohli by mu zmařit jeho hlavní cíl. Trump pochopil prázdnotu iluze, že netřeba nic vyrábět, když se dá všechno koupit. Zadrhlo to při epidemii, otřásla tím finanční krize, a degenerace země bez výroby může být trvalá.
Stále vleklejší války ukazují rostoucí sebevědomí v dalších částech světa a ani síť vojenských základen rozesetých po celém světě, která má systém podřízenosti udržovat v chodu, nemůže nabídnout víc než nějaký ten výbuch, kterým se také nikdo nenají. Ty výbuchy se také mohou snadno vymknout z rukou a kdyby došlo na anihilační výměnu, do které se teď ženou i Francouzi a Britové se svými nečetnými prskavkami, jak si pomůžou ti, kdo se předtím schovali v nějaké díře? Co uvidí, až pak vylezou na zničený a krajně nebezpečný povrch kdysi živé planety? Na Trumpovi je zřejmé, že tuhle otázku si kladl také. Obnova výroby ve Spojených státech je tedy klíčovým záměrem nového šerifa ve Washingtonu, a aby to bylo možné, musí se vrátit k národohospodářským praktikám svých jižních sousedů z období po druhé světové válce, kteří piplali své průmysly v ochranné atmosféře cel i nejrůznějších mimocelních bariér. Později se zamotali do konfliktu sílící měny a růstu nákladů, zatímco potřebovali růst exportní konkurenceschopnosti, aby mohli splatit úvěry, kterými to financovali, ale to nás teď nepálí.
Ekonomové se pokoušejí přirovnávat Trumpovu léčbu přirovnat k dávné praxi pouštění žilou, která po staletích experimentů potvrdila, že co tě nezabije, to tě oslabí. Jenže stejně funguje i stávající globalizační praxe. Ta, to nezapomínejme, přála silnějšímu.
U těch několika silnějších se hromadily zisky a obchodní přebytky, zatímco u většiny těch slabších dluhy a nemožnost obchodní toky nějak vyrovnat. Dorostlo to do té míry, že starosti mají dlužníci i věřitelé. A tam, kde splátky nepřicházejí, zasahuje stát a poskytuje služby, jako kdyby prachy byly.
Už i v řadě evropských zemí, které volný obchod a globalizaci tak nadšeně prosazovaly, zadlužení státu přesáhlo jeden celoroční HDP. Platí to pro Itálii, Francii, Španělsko nebo Portugalsko z jižního křídla, ale také pro Belgii, která tam nepatří. Průměr EU je 82,6 procenta, což je zhruba úroveň Německa. A v této situaci se se právě uvolnila stavidla zadlužování na bezpříkladnou militarizaci (pokud si nevzpomeneme na Německo 30 let).
Spojené státy se uzavírají, ale Evropa se nechce smířit se ztrátou ochranného deštníku hodného kmotra. A mluví o šílenství… Ať se raději zeptá zrcadla, kdo je tady nejkrásnější…
S tím uzavíráním to není tak jednoznačné. Trump chce Kanadu a Grónsko, chce Panamský průplav, chce Riviéru v Gaze. Ale nechce nás. To není tak málo.
Neměly by nám ujít další detaily. Do Washingtonu přicestoval nový ruský velvyslanec Alexandr Darčijev a může jednat o obnově partnerství nakrátko. Nejbližším tématem je využívání ruských nerostných zdrojů, od kterých se Evropa s odporem odklonila. Či spíše jen od jejich obchodního využití.
Zbyněk Fiala, vasevec.info
Po drobcích kořisti z poraženého a rozparcelovaného Ruska by EU nadšeně skočila. Samozřejmě až po americkém supovi, který by byl hlavním konzumentem mršiny. Proto Evropany nemohlo nic vyděsit víc, než že válka nebude.
Ukrajinský velitel - Buď kolaps, nebo kapitulace
Hlavní strategií ruských ozbrojených sil je v tuto chvíli vyčerpání ukrajinských ozbrojených sil podél celé frontové linie, nikoli operační úspěchy. V rozhovoru pro armádní televizní kanál to uvedl velitel 3. útočného sboru ukrajinských ozbrojených sil Andrij Bileckij,velitel 3.útočné brigády,30. března 2025 - 06:20
Připravil: Dr. O. Tuleškov
Vydaly České národní listy jako 850. publikaci, Praha, 5. dubna. 2025. Publikace je určena pro vnitřní potřebu vlasteneckých organizací.
Webová adresa: www.ceskenarodnilisty.cz
http://ceske-narodni-listy.estranky.cz